Když jsme začínali psát náš seriál, věděli jsme, že se určitě dočkáme ohlasů, a to i negativních. A doufali jsme, že diskuse o některých nejasnostech v dějinách lidstva přinese mnoho zajímavého - což se také stalo.
Na zmínku o nerezavějícím sloupu v Dillí se ozvali celkem tři čtenáři. Na tyto tři čtenáře připadá celkem osm (!) akademických titulů - 3x inženýr, 2x CSc., 2x docent, 1x doktor. Je zajímavé, že ani tito vysokoškolsky vzdělaní lidé nedokázali diskutovat pouze věcně, ale také agresivně napadli přímo autory i časopis, zvláště pak Ing. Novák, který dokonce učí na vysoké škole. Že by to byla malá ilustrace toho, jaké poměry panují v našem vědeckém a vysokoškolském světě?
Nicméně k věci. Ing. Kalivoda naznačil, že sloup rezaví, ale zpomaleně, a to díky tomu, že v kovu je "poměrně značné množství nekovových městků, zejména oxidů železa". Nedokázal však již přesně citovat pramen, z něhož čerpal. Ing. Novák tvrdí, že Ing. Kalivoda má pravdu, ale že diskuse o problému je pro něj ztrátou času. Ing. Franz odkazuje na článek v časopise Koroze a ochrana materiálu 3/96, který nevedou ani ve Národní knihovně v Klementinu ani ve Státní technické knihovně. Tento článek je však ze všeho nejpodstatnější. Jeho autorem je totiž - Ing. Novák! A rázem je vše jasnější.
Z celkem 113 řádků je 83 řádek věnováno barvitému líčení sporu pana inženýra s časopisem Květy, které nakonec neuveřejnily jeho ohlas na článek pana Vašíčka o sloupu v Dillí. Hemží se to tam výrazy jako uměle živená pověra, nesmysly, technický analfabet, šarlatáni, polovzdělanec, lidská hloupost, drzosti, politováníhodný jedinec, pokleslá tiskovina, bující iracionalita, degradace racionálního myšlení, hlupáci... a to má, prosím, být odborný článek v odborném tisku!
Zbývajících 30 řádek je věnováno samotném sloupu a jeho (ne)rezavění: "Sloup ve své nadzemní části koroduje velmi pomalu hlavně proto, že klimatické podmínky čisté atmosféry v Dillí byly v minulosti, a jsou i nyní, nepříznivé pro dlouhodobější kondenzaci vzdušné vlhkosti."
To tedy znamená, že na sloupu se nikdy nesrazí dost vody na to, aby mohl začít pořádně rezavět. Dokonce, i když je relativní vlhkost atmosféry přes 70%, sloup má v sobě "nastřádáno" tolik tepla, že se na něm voda nesráží ani v období monzumů, přičemž v Dillí proprší jen asi 10% dnů do roka. A dále: "Tenká vrstva korozních produktů, vzniklá v době, kdy agresivita atmosféry v Dillí byla nižší než nyní, chrání povrch spolehlivě i dnes."
Vrstva rzi na povrchu tedy chrání sloup před dalším rezivěním. Kromě toho ke sníženému reznutí přispívá i malý obsah síry a vyšší obsah fosforu v železe. Ing. Novák dále uvádí, že při zkouškách vzorky kovu ze sloupu neprokázaly žádnou významější korozní odolnost proti běžným uhlíkovým ocelím za stejných podmínek a že podzemní část sloupu rezaví jako každé jiné železo téhož složení.
Můžeme to tedy shrnout: (ne)rezavění sloupu v Dillí je vlastně způsobeno šťastnou shodou několika okolností. A tyto okolnosti jsou dnes již neopakovatelné. Celé vysvětlení problému tedy nutně zůstává pouze v teoretické rovině.
A co k tomuto tématu v roce 1969 píše L. Souček, kterého ing. Novák považuje pouze za "polovzdělance"?
"Obsah železa je mimořádně vysoký, 99,7 %, přitom nejde o meteoritické železo. Zcela chybí mangan, křemík, měď a nikl, obvykle v železu i oceli obsažené. Metalurgické expertizy se až komicky liší. Zcela nedávno byly v Indii nalezeny další železné předměty podobných vlastností - deset metrů dlouhý sloup v chrámu Konarak u města Puri a zlomky sloupu dlouhého 13,2 m poblíže města Indaur. Jejich původ, technologie výroby a účel nebyly dosud uspokojivě vysvětleny." A nejsou ani po téměř třiceti letech. Připomeňme si ještě, že podle historických pramenů dostal Alexandr Veliký od paňdžábských knížat asi čtvrttunový ingot nereznoucího železa. Sloup v Dillí tedy rozhodně není a nebyl žádnou ojedinělou výjimkou.
Ing. Novák ve svém článku také ještě píše o dalších "málokorodujících" předmětech, které jsou rovněž racionálně vysvětleny - byli bychom mu vděčni, kdyby upustil od své zásady s lidmi jako jsme my nekomunikovat a rozšířil náš - a tím i váš - obzor. Rovněž mu budeme povděčni, pokud by se vyjádřil (pokud možno slušně) k onomu nekorodujícímu sloupu v Německu. Nachází se v Kottensdorfu, několik kilometrů od Bonnu, a z větší části (odhadovaná délka až 3O metrů) je zapuštěn do země. Odnepaměti se mu říká "Železný muž".
A co potom nezrezlé železné hřebíky z vikingské lodě pohřbené v rašeliništi u Osenbergu v Norsku? Na těch jsou ještě vidět stopy po úderu kladivem!
Na závěr ještě jednu maličkost. Když vezmete jakékoliv železo a vystavíte ho působení tzv. slunečního větru, tedy proudu částic, které vyvrhuje Slunce, kromě jiného jde o ionty neonu helia a argonu, ošetří se tím dané železo tak, že nebude reznout. Tato teorie byla ověřena laboratorním pokusem s umělým "slunečním větrem". Jenže "sluneční vítr" na povrch Země nikdy nedopadne - zanikne v atmosféře. Pokud tedy nějaký předmět na Zemi rezne málo nebo vůbec ne, nemá za sebou náhodou cestu mezihvězdným prostorem? A jestliže ano, dokáže to dnešní věda zjistit? Jak vidíte, stále mnoho otázek a málo odpovědí. A přesně o tom je náš seriál.
Jitka a Ladislav Lenkovi
2025 ©