Vývoj člověka a civilizace

Proč vyhynul neandrtálec? číst dál

je zakreslena na akkadském pečetním válečku starém zhruba 4 500 let. Jsou na něm zakresleny všechny planety naší slunečné soustavy, dokonce ve správném poměru velikosti, a to včetně Pluta nacházejícího se daleko za periferií naší sluneční soustavy. číst dál

Kukuřice je dnes druhou nejvýznamnější plodinou na světě. Indiáni ji považovali za dar bohů, vědci přiznávali, že vůbec netuší, kdo by tak mohl být jejím divokým předkem a jak se vůbec „dopracovala“ do dnešní podoby. Počátky jejího pěstování (dle dosud známých informací) spadají do Střední Ameriky kolem roku 5500 př. n. l. Z této doby je však kukuřice známá již jako „hotová“ kulturní plodina. Porovnání jejího genomu s genomem příbuzných rostlin došli genetici k závěru, že nám dobře známá kukuřice se po této stránce „celkem překvapivě“ shoduje s divoce rostoucí trávou nazývanou teosinte (teosint), přestože se tato rostlina zevně kukuřici vůbec nepodobá a botanici kukuřici a teosinte považovali dokonce za dva různé rody (což je rozdíl jako třeba mezi ovcí a kozou nebo chrpou a kopretinou). Dne mají obě rostliny tedy stejné latinské jména Zea mays. číst dál

Z posledních výzkumů genetiků, konkrétně dědičných liniích matek a dcer (mitochondriální dědičná informace) a otců a synů (chromozomová dědičná informace), vyplývají následující skutečnosti: číst dál

Za první prokazatelně doložené obeplutí v historické době se považuje cesta fénických mořeplavců, kteří ji vykonali na pokyn egyptského faraóna  jménem Neko II. (alias Vehemibre 610 – 595 př. n. l.), který patřil k 26. dynastii se sídlem v Sajích (Sais, dnešní Sá el- Hagar, tzv. období sajské renesance). Jeho hlavním záměrem bylo vylepšit starou  do legendárního Puntu, který pravděpodobně ležel někde na pobřeží  dnešního Súdánu nebo Eritreje. Egypt z něj pravidelně dovážel zlato, kadidlo, myrhu, koření, ebenové dřevo, levhartí kožešiny, slonovinu, pštrosí vejce a dokonce i živé opice a žirafy. Výchozím přístavem těchto cest byl přístav na rudomořském pobřeží Egypta, dnes zvaný Marsá Gawáis (řecky Filoteras), cca 20 km od letoviska Safágy, do kterého se účastníci výpravy dostávali po souši, přes horské údolí Wádí Hammámát ve Východní (Arabské) poušti, což bylo komplikované, zdlouhavé a někdy i vyloženě nebezpečné. číst dál