Období: rok 2010

Dnes u nás nepříliš známý   jihodalmátský ostrov Lopud, který měří jenom něco málo přes čtyři čtvereční kilometry, patřil za první republiky mezi oblíbená prominentní letoviska. Byl dokonce tak populární, že se po něm jmenuje jeden lázeňský dům v Mariánských lázních. Nyní  je doménou dětí, jejich matek, prarodičů a penzistů. Otcům rodin a mládeži se zdejší pobyt asi  nezdá dost dobrodružný a nebezpečný. I když se tam utopil Viktor Dyk. Což je, mimochodem, asi také nejvýznamnější zdejší událost vůbec. Stalo se tak   na idylické pláži s podivným jménem Šunj  číst dál

Suchozemské národy, jako je ten náš, nemají příliš často možnost setkat s tímto děsivým přízrakem. O to více však děsí námořníky a vůbec všechny, kteří se někam musí vydat na lodi, a to už přibližně od roku 1600. Tehdy se ctižádostivý holandský kapitán Van der Deckem rozhodl navzdory bouřlivému počasí obeplout, tehdy pochopitelně na plachetnici, africký mys Dobré naděje. Musel křižovat proti větru a loď byla stále strhávána zpátky. Kapitán se však rozhodl neustoupit a vztekle prý prohlásil, že se mys obepluje, i kdyby se o to měl snažit navěky. Navíc se pro tento riskantní podnik rozhodl na Velký pátek a za jeho rouhání přišel vzápětí trest - až do soudného dne musí plout proti větru. Jeho loď si nemůžete splést s žádnou jinou. Je celá černá s krvavě rudou vlajkou a na přídi stojí kostlivec s napřaženým kopím. I v té největší bouři pluje pod plnými plachtami. Někdy se stává, že když se přízračná loď setká s jinou lodí, spustí člun a té druhé lodi předá dopisy k doručení. To však nelze ani při nejlepší vůli provést, protože adresáti jsou už dávno mrtví. číst dál

(Florida, u Homesteadu) číst dál

Klidně se to může stát i vám. Jednoho krásného dne půjdete nějakou obyčejnou polní cestou a ocitnete se uprostřed nelítostné bitvy. Meče a sekery narážejí na štíty, koně se vzpínají a řičí, na zemi leží první mrtví. Barevné korouhve vlají ve větru. Rozhlížíte se kolem a hledáte nějaký filmový štáb. Ale marně. Na poli jste sami a horda bojem a krví rozdychtěných mužů si vás zatím naštěstí vůbec nevšímá. Můžete se dát na útěk, ale bylo by to zbytečné. Holografický záznam vám přece nemůže nijak ublížit. číst dál

Kdo z nás by si nepřál najít opravdový poklad! Jako děti jsme hltali "Ostrov pokladů" a zkoumali rákosí u blízkého rybníka, i když tam výskyt pirátů byl více než nepravděpodobný. Inspirováni dávnými pověstmi jsme nutili rodiče, aby s námi už konečně jednou vyrazili do těch podzemních chodeb pod místním hradem. S napětím jsme poslouchali vyprávění pamětníků, jak kdysi při bourání komína objevili plechovku s rakouskouherskými bankovkami a vzápětí vyrazili na průzkum babiččiny půdy. A nakonec před spaním jsme alespoň před spaním snili o tom, co kdyby jednou ... Přitom pokladů je na světě kupodivu víc než dost. Jenom vědět, kde hledat. číst dál

Odletěli do nikam číst dál

je zakreslena na akkadském pečetním válečku starém zhruba 4 500 let. Jsou na něm zakresleny všechny planety naší slunečné soustavy, dokonce ve správném poměru velikosti, a to včetně Pluta nacházejícího se daleko za periferií naší sluneční soustavy. číst dál

V minulosti byli trpaslíci, šotkové, skřítkové, permoníci pravým opakem dnes používané nadávky „trpaslík“. V evropské mytologii jde původně o starogermánské mytické válečníky a zručné pomocníky bohů. Brok a Sindri jim vyráběli magické pomůcky, mimo jiné Odinův prsten Draupnir. Do jejich „kompetencí“ patřila ostraha podzemních pokladů, a proto fungovali jako ochránci horníků.Krušné hory a Ústecko jsou protkány štolami. Existuje o nich spousta pověstí.V něm. knihách z 19. st. je ústředním hrdinou zwerg, permoník, jinak však v němčině obecné jméno pro trpaslíky. Tento druh oplýval vysokou čepi... číst dál

Fádní krajinu středních Čech oživuje nepřehlédnutelná dominanta jednoho ze symbolů Čech, posvátné hory Řípu. Charakteristický tvar i výsostné umístění v krajině činí z tohoto kopce nepřehlédnutelné znamení. Začlenili ho naši předkové do tajemné sítě homolí, posvátných pahorků rozmístěných po celých Čechách? číst dál

Veřejné pronásledování kat. církve v ČSR vypuklo r.1950. Biskupové, kněží, řeholníci, řádové sestry i věřící byli odsuzováni k smrti, doživotním žalářům a nuceným pracím. Kněží, na něž neměli nic výraznějšího, byli umístěni do středisek „dočasné internace pro pol. převýchovu“. Mimořádně nebezpečné internovali v letech 1950-5 do někdejšího premonstrátského opatství Želiv v JV Čechách. Na podzim vypukly lijáky. Bramborová pole byla rozbahněná a jézeďáci odmítli sklízet. Museli nastoupit želiváci (bylo jich tam kolem 300). Vězni. „Na bránu uvnitř kláštera tehdy připevnili nápis: ONEMOCNĚT ZAKÁ... číst dál

Reader´s Digest Výběr přinesl v listopadu   roku 2000 senzační zprávy, že Steven Roger Fischer, americký doktor filologie ovládající téměř 80 živých i mrtvých jazyků dospěl k názoru, že dokáže přečíst text na záhadném disku nalezeném v roce 1908 na Krétě ve Faistu. Začíná na rubové straně políčkem s hlavou válečníka s chocholem, které označil A1, a pokračuje až po B30 na druhé straně. K jednotlivým znakům přiřadil slabiky, přičemž vycházel z dostupných pramenů – jazyků egejské oblasti. Dospěl k názoru, že hlava válečníka s chocholem je –e-, vykračující si člověk –ri-, harpuna –ku- atd. Text začíná slovy Eqe, Kuriti, Denique (Slyšte, Kréťané a Řekové). Celý text potom zní: číst dál

Archeologové i laici si stále kladou jednu dosti podstatnou otázku: Kde vlastně leží kolébka lidské civilizace? Odpovědí je k dispozici nepřeberně. Tradičně jsou její počátky kladeny do teplých a úrodných povodí velkých řek (Mezopotámie, Indie, Čína, Egypt). Hledat bychom mohli na dně Černého nebo Středozemního moře, která kdysi zabírala mnohem menší plochu než dnes. Méně tradičně se mluví o Arktidě a Antarktidě, kde jsou případné zajímavé archeologické nálezy pohřbeny pod věčným ledem. Ti nejodvážnější spekulují o Atlantidě, Mu, Lemurii a Pacifidě. Překvapivé objevy přišly v poslední době i z Austrálie a Japonska. Možná však máme kolébku civilizace doslova na dosah - na Slovensku. číst dál

KDY - KDE - CO - POZNÁMKA číst dál

Nedaleko od pobřeží na jihu Libanonu byly v březnu 2001 objeveny pozůstatky města starého na 4000 let. Historik Júsuf Hurání a šéf profesionálních potápěčů Muhammad Sardží oznámili, že zbytky města Jarmúta jsou potopené ve vodě u městečka Zahrání nedaleko jiholibanonského přístavu Súr, napsala agentura AFP. číst dál

Kukuřice je dnes druhou nejvýznamnější plodinou na světě. Indiáni ji považovali za dar bohů, vědci přiznávali, že vůbec netuší, kdo by tak mohl být jejím divokým předkem a jak se vůbec „dopracovala“ do dnešní podoby. Počátky jejího pěstování (dle dosud známých informací) spadají do Střední Ameriky kolem roku 5500 př. n. l. Z této doby je však kukuřice známá již jako „hotová“ kulturní plodina. Porovnání jejího genomu s genomem příbuzných rostlin došli genetici k závěru, že nám dobře známá kukuřice se po této stránce „celkem překvapivě“ shoduje s divoce rostoucí trávou nazývanou teosinte (teosint), přestože se tato rostlina zevně kukuřici vůbec nepodobá a botanici kukuřici a teosinte považovali dokonce za dva různé rody (což je rozdíl jako třeba mezi ovcí a kozou nebo chrpou a kopretinou). Dne mají obě rostliny tedy stejné latinské jména Zea mays. číst dál