Klidně se to může stát i vám. Jednoho krásného dne půjdete nějakou obyčejnou polní cestou a ocitnete se uprostřed nelítostné bitvy. Meče a sekery narážejí na štíty, koně se vzpínají a řičí, na zemi leží první mrtví. Barevné korouhve vlají ve větru. Rozhlížíte se kolem a hledáte nějaký filmový štáb. Ale marně. Na poli jste sami a horda bojem a krví rozdychtěných mužů si vás zatím naštěstí vůbec nevšímá. Můžete se dát na útěk, ale bylo by to zbytečné. Holografický záznam vám přece nemůže nijak ublížit.
Tak si totiž odborníci na duchy, strašidla a zjevení vysvětlují, jak dochází k těmto podivuhodným vizím. Rozhodně to není žádná fatamorgana, protože válečníci na sobě mají středověkou zbroj. Na daném místě se kdysi dávnop odehrála nějaká bitva a za vhodné souhry okolností se obraz této bitvy může na okamžik promítnout do naší reality. Přesně tohle se totiž stalo pozdě odpoledne v srpnu 1936 v Loe Baru v Cornwallu šestnáctiletému chlapci jménem Stephen Jenkins. Jasně před sebou viděl středověké rytíře v bílých, černých a červených pláštích, muže svírajícího korouhev, koně v těžké zbroji. I když korouhevník hleděl přímo na chlapce, vypadalo to, že ho vůbec nevidí. Stephen se na tu nádheru chtěl podívat blíž a v tu chvíli všechno najednou zmizelo. Pro teorii, že šlo o jakýsi holografický záznam minulosti, hovoří několik faktů. Stačil jenom malý pohyb pozorovatele, aby zjevení zmizelo. Přízraky Stephena vůbec nevnímaly a nevšímaly si ho. Na daném místě údajně zahynul král Artuš, kterého historikové již dávno považují za historickou osobnost a ne jenom za legendu. Loe Bar, kde ke zjevení došlo, leží na průsečíku několik tzv. leylines, pomyslných přímých linií v krajině spojující různá význačná místa. Podle těchto linií prý probíhají různé dosud neznámé energie, telurické proudy, spodní vody nebo geomagnetické anomálie. Taková místo jsou k zaznamenání a uchování minulých dějů obzvláště příhodná. A ten nejlepší důvod nakonec. Když se Jenkins na toto místo po osmatřiceti letech jednou náhodou vrátil, viděl tento výjev znovu. A totéž v té chvíli viděla Jenkinsova manželka. Jestlipak Stephena Jenkinse někdy za ta léta napadlo, že zjevení vojska krále Artuše mohlo být i poselstvím? Dávný anglický král, zosobnění Anglie sama, se najednou zjevil i se svými muži, aby tak naznačil, že Angličané nebudou ve válce, k níž se již začalo schylovat, sami. Že jim přichází na pomoc, že bude Anglii bránit spolu s nimi. Ostatně i naše legenda o Blanických rytířích má své hluboké kořeny právě v okruhu artušovských legend. Třeba jsou to právě emočně vypjaté chvíle, které mají moc přivolat dávno mrtvé hrdiny.
V každém případě nebylo a není zjevení válečníků o Loe Bar ojedinělé. Nahlédnout do minulosti jsme už mohli vícekrát. Několik šťastlivců tak mohlo například pozorovat bitvu u Edge Hillu, k níž došlo 23. 11. 1642. Tento "holografický" záznam byl tak silný, že se mnohokrát opakoval a účastníci bitvy poznávali v přeludech své padlé spolubojovníky. Při troše štěstí můžete pozorovat dávné bitvy také u Sedgemooru v Somersetu, u Collodenu ve Skotsku nebo u Naseby v Northhamptonshiru. Obrovská přízračná armáda občas pochoduje kolem skotského Inveraray, jezdectvo i pěchota se zjevuje ve velšském okrese Cumbria a přízrační vikinští válečníci vraždí stejně přízračné mnichy na ostrově Iona. Z novějších dějin je možné si tímto způsobem zopakovat bitvu u Dieppe v Normandii z 12. srpna 1942. Kanadský přepadový oddíl tam během necelých pěti hodin ztratil dvě třetiny z celkem šesti tisíc mužů.
Je jasné, že zjevení bitev i různých armád dávají historikům netušené možnosti. Kdyby se podařilo zjistit, jak vlastně funguje onen spouštěcí mechanismus přírodních holografických záznamů, mohli bychom rekonstruovat různé významné i méně významné bitvy do těch nejmenších podrobností. Věděli bychom, jak přesně vypadala výzbroj a výstroj té které armády. Na vlastní oči bychom spatřili statečný boj hrdinných Moravanů u letohrádku hvězda. Richard III. by u Bosworthu znovu a znovu opakoval svoji slavnou nabídku "Království za koně!". Obdivovali bychom Jana Lucemburského u Kresčaku i husitskou vozovou hradbu na Vítkově. Mohli bychom rekonstruovat i jiné historické události - ukřižování Ježíše Krista, upálení Mistra Jana Husa, popravu českých pánů. Proč se vlastně touto fantastickou možností nikdo vážně nezabývá, když víme, že to je možné?
Jitka Lenková