Je to jeden z nejpůsobivějších příběhů Starého zákona – Mojžíš odchází na horu Sinaj, setkává se s bohem dostává od ně desky s deseti přikázáními. Kde přesně však k tomuto setkání došlo? Podle archeologických nálezů poslední let je tímto místem Šafránová hora, hebrejsky Har Karkhom, arabsky Jebel´ldiid. Šafrán na této hoře nikdy nerostl, za to se zde konaly oslavy, jak napovídá právě arabský beduínský název (znamená hora oslav, hora hojnosti). Šafránová hora zeměpisně patří do oblasti pouště Paran, která je zase součástí oblasti Negev, a ta spadá do další větší oblasti, která byla odedávna označována celá jako Sinaj (území od Suezu po Be´er Sheva).
S Biblí vykazuje Šafránová hora podle historika Emmanuela Anatiho řadu podobností. Odpradávna byla horou posvátnou, ze které byl (a je) impozantní výhled do kraje, přitom je na ní pro její rozeklanost výstup obtížný až nebezpečný. Její okolí bylo osídleno kolem roku 18.000 př. n. l., našlo se zde 1200 sídel na 40.000 skalních kreseb, antropomorfní sochy i 40 kg těžký bílý balvan nápadně připomínající půlměsíc. A hlavně i 12 stél na úpatí hory, které by mohly být oněmi dvanácti sloupy, které nechal podle Bible pod Sinají vztyčit Mojžíš – pro každý izraelský kmen jeden. Na vrcholku hory je jeskyňka, která také odpovídá biblickému popisu. Jedna z kreseb znázorňuje hůl a hada – a právě na Sinaji se Mojžíš naučil proměnit hůl v hada. Další kresba znázorňuje „boží oko“.
Jediným problémem tohoto objevu je fakt, že zatím je za biblickou Sinaj považována hora Džabal Musa o 250 km jižněji. Pokud bychom tedy za Sinaj prohlásili Šafránovou horu, bylo by třeba přepsat pořádný kus biblického zeměpisu.
Jitka Lenková
(zdroj 100+1 ZZ 16/1999
2025 ©