O této pozoruhodné hoře se nezmiňuje záhadologická literatura, ale beletrista Elia Kazan ve svém známém románě Tichá dohoda. Doslova píše toto:
„Námětem obrázku byla hora Aergius, veliká symetrická hora se sněhovou čepičkou na vrcholku, hora, jenž stojí nad otcovým rodným městem v Anatólii. Aergius, vznosná, čistá, dokonalá hora. Dokud žila babička, vyprávěla mi o ní: Jak po jejích svazích teče po celé léto voda z tajícího sněhu, o ovocných sadech, o výletních zákoutích a letních vilách na jejích úbočích. (…) Moje babička vždycky tvrdívala, že Noe přistál se svou archou tady a ne na Araratu. On a jeho lidé se pal o s živočichy rozešli po mírných svazích a úbočích. Působilo to nádherně a plně to odpovídalo té pověsti.“ (str. 451 – 452)
Faktem je, že předkové E. Kazana skutečně pocházeli z Anatolie a tudíž není důvod se domnívat, že by se tam takový příběh nevyprávěl a že si to autor celé vymyslel.
Ottův slovník naučný o hoře píše: „Za nejvyšší vrcholek anatolský pokládati jest osamělou horu u Kaisarie zvanou Erdžas Dagh čili Ardžíš starověky Argaios. Vyhaslý ten vulkán (se dvěmi jícny) má výši téměř 4000 m.“ A na jiném místě: „Nejvyšší hora maloasijská (3.860 m) (…) s věčným sněhem pokrytými vrcholy.“
Možná se zatím vrak archy Noemovy hledal na nesprávném místě?
Jitka Lenková
2025 ©