Štědrý vykupitel nešťastných děti i dívek
Až se budete letos chystat "mikuláše" a shánět do punčochy tradiční dobrůtky, zároveň si tak připomenete skutečně existujícího světce ze 3. století n. l. - svatého Mikuláše.
Narodil se ve městě Myra (dnes Demre v Turecku) a svou štědrostí prý proslul již jako chlapec, zatímco jeho otec, řemeslník byl široko daleko vyhlášeným skrblíkem. Již v mladém věku se Mikuláš stal biskupem - proto si také dnes jeho následovníci na mikulášskou pochůzku berou jakoby biskupskou mitru, plášť a berlu. Potřebnou důstojnost mu dodává dlouhý bílý plnovous. O Milulášově dalším životě se dochovalo jen málo informací, bezpečně je známo jen tolik, že byl kolem roku 310 pro svou víru spolu s dalšími křesťany vězněn a trýzněn a že tyto útrapy přežil. V roce 325 vystoupil na koncilu v Nikáji a zemřel 6. prosince mezi roky 345 –351 n. l. Jeho svátek se připomíná podle obvyklé tradice v předvečer tohoto dne.
Plné váčky zlaťáků
Legenda o svatém Mikuláši praví, že ve své štědrosti a dobrotě především vykupoval ty děti, které jejich rodiče museli pro dluhy prodat do otroctví. Protože si však Mikuláš nepřál, aby někdo věděl, kdo děti takto zachraňuje, vhodil do komína, z nějž slyšel dětský nářek, měšec se zlaťáky, anebo vkládal peníze do střevíců strádajících rodin. Odtud tedy vzala svůj původ "mikulášská" punčocha.
Podobným způsobem také vykoupil tři nešťastné mladé dívky, které jejich vlastní otec poslal do nevěstince, aby si tam vydělaly na věno. Do okna jim hodil tři váčky s penězi - pro každou dívku jeden.
Přišel k nám z Německa
K nám se legenda o štědrém svatém dostala z Německa, kde kult tohoto světce v 10. století velmi podporovala císařovna Teofanie, řecká manželka císaře Oty II. Postupně se u nás k Mikuláši připojil, zřejmě z výchovných důvodů, i čert, a jako jeho nutná protiváha také anděl. Prosincové obchůzky však nejsou jedinou "náplní práce" sv. Mikuláše - za svého patrona ho považují třeba také námořníci a zajatci a je vzýván i jako ochránce šťastné svatby a patron navrácení ukradeného majetku.
Jitka Lenková
2025 ©