Představme si česko-moravské pomezí kolem roku 1000 n. l. Čechy a Moravu odděluje bažinatý hraniční prales. Skrze něj vedou pouze tři soumaří obchodní stezky a tamější obchodní stanice mají doslova tolkienovský ráz. Nastupující křesťanství zvolna vytlačuje staré pohanské bohy a zapadlou hraniční pevnůstku čekají velké věci...
Ta pohraniční pevnost se ještě nejmenuje Žďár nad Sázavou, ale říká se tam Na Klafaru. Snad podle toho, že tamější hlídka "mnoho zbytečně řečnila" (něm. klafen). Vyzvídala totiž na cestujících, a to velmi podrobně, kam cestuji a také co vezou s sebou - a co by se tudíž dalo proclít. Když cestující zdárně tuto hlídku překonal, vydal se skrz hvozd dál do Čech. Čekala jej vytyčená a udržovaná cesta, součást tzv. žďársko-libické obchodní stezky, nejkratší spojnice mezi Brnem a Prahou, Když šlo všechno dobře, překonal zdejší pralesní bažinatý úsek za sedm - osm hodin. Cestou nemohly jezdit vozy, byla určena jen pro pěší a jezdce. Náklady přepravovali otroci a soumaři.
Takhle to tam pěkně fungovalo až do příchodu bílých mnichů - cisterciáků. Zvesela kolonizovali Evropu od svého vzniku v roce 1098, kdy se jejich zakladatel, Robert de Molesme, spolu se svými druhy usadil v bažinaté krajině u Dijonu a založil tam první cisterciácký klášter. O čtrnáct let později do něj přichází mladý šlechtic Bernard de Clairvaux a začínají se dít věci. Dosud nudná kapitola církevních dějin nabírá na obrátkách. Bernard si dokáže získat nevídanou přízeň místní burgundské šlechty, jako blázen studuje všemožné staré spisy, s pomocí rabínů se snaží proniknout do tajů kabaly a hlavně - posílá malou skupinků rytířů, budoucích templářů, do Jeruzaléma.
Nyní je třeba to vzít trochu zkratkovitě. Tito rytíři v Jeruzalémě patrně "něco" (snad grál? archu úmluvy? Bafomet?) našli a vrátili se s "tím" do Francie. Začal rozkvět a nebývalé bohatnutí templářů, zakládání jejich a cisterciáckých sídel kde to jen šlo. Všechny cisterciácká sídla mají jednu věc společnou. Musí ležet u vody a součástí každého cisterciáckého kláštera je vodní nádrž. Údajně kvůli chovu postních ryb. Vodními díly je ale také doslova protkán bažinatý tzv. Východní les v Burgundsku, srdce a hlavní základna templářů. Předpokládá se, že zde jsou dosud ukryté templářské poklady, ale zatím je nikdo nenašel. Ani Himmler, který hodlal celou tuto oblast zabrat jako řádové území pro své SS. Ale zpátky na Moravu.
Cisterciáci zakládají zdejší klášter s příznačným názvem Fons Sanctae Mariae (Pramen sv. Marie) v roce 1252. Stává se součástí obrovské cisterciácké kolonizační "sítě" čítající tehdy již přes pět set klášterů po celé Evropě. Vzápětí také klášter začíná plnit své hlavní poslání - civilizovat zdejší divočinu. To spočívá hlavně v klučení hraničního pralesa a vysoušení bažin. Není vyloučeno, že tou dobou zde mohl být vybudován i tajný úkryt pro templářské poklady nebo jejich část. Krutá likvidace templářského řádu byla tou dobou na spadnutí a skutečně k ní také roku 1307 došlo. Horečné zakládání cisteriáckých klášterů (každý rok cca dva nové kláštery) v té době mohlo znamenat i budování záchranné sítě pro templáře. Proč si ale bílí mniši pro svůj další klášter vybrali právě Žďár nad Sázavou?
Na první pohled je jasné, že to bylo strategicky významné místo na nejrychlejší spojnici do Čech a dále na západ, třeba až do templářské Francie. Byla tu i voda, další cisterciácká základní životní potřeba. Bylo to v celkem odlehlé části tehdejšího křesťanského světa, kde by již mohlo pronásledování templářů polevit. (To byl správný předpoklad, v Čechách a na Moravě k fyzické likvidaci templářů nedošlo.) Ale svoji roli zde mohly sehrát další důvody.
Je docela dobře možné, že cisterciáci se snažili své kláštery umisťovat na energeticky významná místa a pokoušeli se je kontrolovat. To, že právě Žďár takovým místem byl - a možná dosud je - napovídá několik okolností. Cisterciáci svůj klášter pojmenovali Pramen sv. Marie. Nemohla by to být narážka na energeticky významný podzemní pramen v Chartres rovněž spojovaný s Pannou Marií? Možná také, že energie tohoto místa "prosakuje" na povrch a my ji nevědomky registrujeme - a zobrazujeme. Co jiného, než magická pečeť, je kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře v těsné blízkosti zdejšího kláštera? Proč se tomuto místu dříve říkalo Černý les? Není to až příliš zjevný náznak existence jakési energie, ne právě pozitivní, jejímuž dalšímu šíření je třeba zabránit?
Kupodivu tak, nejspíše zcela nevědomky, činí i současní obyvatelé. V blízkém okolí, v obci Fryšava, je například jeden z domů vyzdoben freskami sv. Jiřího zabíjejího draka (čili dračí žílu, negativní energii) a zlého obra zadržovaného andílky. A najdeme zde bez velkého úsilí i nově vztyčené megality, považované za "akupunkturní jehly" schopné ovlivnit podzemní energetické linie. Třeba v podobě kamenné řady u hotelu Devět skal (u silnice Nové Město na Moravě - Rokytno - Sněžné) anebo kameny umně zabudované do plotu rodinného domku v obci Svratka.
Můžeme pokračovat ještě dál. Je náhodou, že známý léčitel pan Paseka si ke svému působení vybral blízký Svratouch a že kousek od něj, u obce Pustá Kamenice se nachází místo jménem Pekelec? Proč byl zdejší kraj obydlen až v souvislosti se vznikem obchodní stezky v raném středověku a z dřívějších dob není žádné osídlení doloženo? A nakonec - víte že právě tady, u Rokytna, se v roce 1995 objevil tzv. piktogram, rovnoramenný trojúhelník sestavený ze tří kruhů v obilí se čtvrtým kruhem uprostřed. Jeho vznik byl údajně doprovázen pozorováním neznámých svítících těles.
Co všechno tedy měla v tomto kraji střežit pevnost bílých mnichů?
Jitka Lenková
2025 ©