Jaká tajemství čekají na návštěvníky tohoto půlmilionového města?
V dobách Karla IV. nám Norimberk nebyl tak cizí a nedostupný, jako o šest set let později, když ho od tehdejšího Československa na čas oddělila železná opona. Po jejím pádu máme možnost toto pro naši historii poměrně dosti významné město konečně lépe poznat. A to nejen formou kratičké návštěvy tamního proslulého vánočního trhu.
Nelaskavý Karel IV.
Ovšem kdyby nebylo Karla IV., Norimberk by se na své proslulé tržní místo, Hauptmarkt, v této podobě nikdy nezmohl. K necti našeho "Otce vlasti" musíme konstatovat, že se v tomto případě rozhodně nezachoval jako laskavý a moudrý panovník, ale právě naopak.
Na začátku celé této historie stál obyčejný dluh Karla IV., který se rozhodl svému věřiteli, braniborskému knížeti, splatit třemi domy v Norimberku, i když tyto domy zatím patřily tamním "nejlepším židům". Král, tehdy český a římský, si to mohl dovolit, protože židé byli tehdy považováni za majetek panovníka. Běžně proto používal židovské majetky jako zástavy za své dluhy, jen s tou výhradou, že věřitel je získá až poté, co jejich majitelé zemřou nebo je opustí.
V případě Norimberku však Karel IV. zašel, bohužel, ještě dál, a do darovací smlouvy nechal výslovně napsat, "...až budou zdejší židé pobiti..." Norimberští měšťané pochopili a pogrom na sebe nenechal dlouho čekat. Během 5. a 6. prosince 1349 bylo zabito anebo raději uhořelo ve svých domech 562 židů, tedy jedna třetina tehdejšího norimberského židovského ghetta. To, co přežili, museli město opustit. Na takto uprázdněném místě vznikla dvě tržiště, kromě již zmíněného Hlavního, Hauptmarktu, ještě trh Ovocný, Obstmarkt, a byla vytyčeno staveniště budoucí katedrály Frauenkirchen.
Trochu podivná katedrála
Nahlíženo v kontextu doby byl rok 1349 pro Karla IV. přelomový. Toho roku se stal římským králem a tím se mu otevřela cesta k císařskému trůnu. Ve svých dalších plánech zřejmě počítal s rozvojem svého oblíbeného Norimberku jako císařského města a to se nemohlo obejít bez prostorného tržiště a výstavné katedrály. Dále město podpořil tím, že jej roku 1356 ve své Zlaté bule ustanovil městem, kam musel každý nové zvolený římský panovník svolat svůj první říšský sněm. Sám také v Norimberku často a rád pobýval a například roku 1361 se mu zde například narodil syn, budoucí král Václav IV.
Císař počítal také s tím, že v norimberské katedrále budou uloženy říšské korunovační klenoty a říšské relikvie, tj. hřeby z Kristova kříže a Longinovo kopí, později známé jako "kopí osudu". Proto má Frauenkirchen neobvyklý půdorys, v němž ústřední loď tvoří spolu s bočními loďmi téměř čtverec. Věřící tak mohli pohodlně obcházet svátosti, které měly být uprostřed tohoto prostoru příležitostně vystavovány. Předpokládá se přitom, že chrám navrhl Petr Parléř, stavitel chrámu sv. Víta v Praze a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, které jsou oba podstatně protáhlejší, stejně jako jejich údajná předloha, mystická katedrála v Chartres Otázka, zda i tak je Frauenkirchen postaven podle předpokládaných tajných pravidel gotických kamenických hutí, zatím ještě čeká na odpověď.
Mistrovské dílo zamilovaného učně
Když se obrátíme k Frauenkirchen poněkud nezdvořile zády, objeví se před námi pseudogotická vížka obehnaná bohatě zdobenou tepanou mříží, kašna Schöner Brunnen (Krásné prameny). Její mřížoví v sobě skrývá, a to poměrně dovedně, "zlatý" kroužek zasazený do železných prutů tak, že jím lze volně otáčet.
Podle pověsti jej vytvořil kovářský učeň zamilovaný do dcery svého mistra. Ale ten nechtěl, aby jeho dcera a s ní i její případné potomstvo upadla takovým sňatkem do bídy. Takže když učeň přišel požádat o dívčinu ruku, mistr ho vyhodil s tím, že jednou provždy platí, že tahle svatba se konat nebude. Stejně jako se nemohou otáčet kruhy v mřížoví Schöner Brunnen.
Jenže mistr potom musel odcestovat, čehož milý učeň využil. Z mosazi potají vytvořil kroužek o průměru asi deset centimetrů a přeřízl ho. Na příhodném místě potom prorazil otvory v železných prutech na kašně, kroužek do nich navlékl a znovu skoval tak, že nebylo možné najít místo spoje. Když se mistr vrátil domů, zjistil, že mu dcera s učněm utekla a jen protáčející se kroužek v mříži u kašny naznačoval, že došlo i ke svatbě. Třebaže potom kovář svých unáhlených slov nakonec litoval, dcera ani šikovný učeň se mu již nevrátili.
Dodnes však lidé věří, že pokud žena tímto kroužkem třikrát otočí, určitě otěhotní, anebo že bude mít tolik dětí, kolikrát kroužkem otočila. První kroky novomanželských párů proto míří z nedaleké radnice právě sem. Turisté si tento rituál poněkud pozměnili v tom, že otočení kroužku jim přinese štěstí, splnění nějakého přání anebo že si tak zajistí další návštěvu tohoto zajímavého města. Norimberčané potutelně dodávají, ať si neznalí turisté kroužkem klidně točí, jak chtějí. Jak totiž tady každý ví, ten pravý kouzelný kroužek, železný a úplně nenápadný, je zakovaný v mříži na protější straně.
Text a foto: Jitka Lenková, archiv autorky
dodatek
Norimberský trychtýř
Původně se tak říkalo středověkému mučícímu nástroji, jehož pomocí se do těla vyslýchaného vpravovalo ústy nadměrné množství vody. U nás nebyla tato praktika obvyklá, tak proto ten cizokrajný název.
Obrazně se tzv. norimberským trychtýřem lily znalosti do hlav žactva a studentů, a to snadno, rychle, bez přemýšlení a hlavně bez ohledu na úroveň inteligence "nalévaného". V Norimberku totiž od přibližně 16. století sídlila řada vynikajících škol, kde prý pro každého dokázali najít ten správný "trychtýř".
A do třetice se tak říkalo příručce vydané v 17. století rovněž v tomto městě, podle níž bylo možné stát se básníkem během několika málo hodin. Odtud je to již jen krůček k dnešním "nalejvárnám" nejrůznějšího druhu a podob. Jen ten symbolický trychtýř se z nich začal pomalu vytrácet.
.
2025 ©