Jana z Arku

Za hlasy až na hranici

Někdy k tomu, aby se člověk stal historickou osobností, stačí jen málo. Třeba slyšet hlasy svatých. Přesně to se stalo jinak obyčejnému děvčeti ze zámožné francouzské selské rodiny z vesnice Domrémy-La-Pucelle v Champagni. Během tří let se z Jeanne d´Arc stala Panna Orleánská, osvoboditelka Francie od Angličanů. Její nesmírná popularita byla založena na dvou věcech – na jejím vizionářství a na tom, že své hlasy poslechla právě včas.

Všechno začalo jednoho letního dne za pravého poledne. Jak později vypověděla před soudem, pobývala na zahradě svého otce, když se jí zjevila světlá postava s křídly obklopená anděly. Postava se představila jako archanděl Michael a předpověděla, že za ní přijdou ještě dvě světice, sv. Markéta a sv. Kateřina. Zjevení se Jana tehdy velmi bála, bylo jí teprve dvanáct let. Od té doby se jí svatí a andělé zjevovali poměrně často, téměř vždy obklopeni září. Nabádali ji průběžně k dobrým skutkům, k mravnosti a ke zbožnosti, a to po celé čtyři roky. Zjara 1428 se v nabádání hlasů objevuje nový – a rozhodující – prvek. Jasná výzva k tomu, aby „vrátila štěstí Francii a pomohla králi Karlovi“.

Jana se určeného úkolu ujala a v únoru následujícího roku se konečně dostala ke králi. Podle pověsti ho tehdy poznala schovaného mezi ostatními šlechtici, čímž dokázala nadpřirozenost svého poslání. Karel VII. přesto nechal provést příslušná šetření kolem její osoby a když zjistil, že mu dívka nelže, svěřil jí vojsko několika tisíc vojáků. Sedmnáctiletá Jana jela v jeho čele na koni ve zbroji s bílou korouhví zdobenou liliemi. V dubnu 1429 osvobodila obležený Orléans, potom povodí Loiry a v červenci doslova dovlekla krále ke korunovaci do Remeše. V této chvíli dochází v její kariéře ke zvratu. Podléhá dvorským intrikám a zatrpklá odchází ode dvora. Na vlastní pěst se pokusí osvobodit Paříž a vyhnat Angličany z celé Francie, což byl úkol, který jí hlasy daly. Z jejího úhlu pohledu ji král vlastně zradil, protože se v tomto ohledu choval polovičatě a spokojil se jen s částečným vítězstvím. Její poslání však končí neúspěchem, zajetím a nakonec upálením v Rouenu roku 1431. Historie ovšem dokazuje, že „svému králi“ přece jen nakonec křivdila. Karel VII. nakonec celou zemi od Angličanů osvobodil.

V příběhu Jany z Arku máme vlastně jen jednu skrytou skutečnost, ale zato pořádnou. Kdo se ve skutečnosti skrýval za těmi svatými hlasy? Opravdu ony dvě světice a archanděl? Proč by z celého křesťanského světa měli tito svatí zájem právě na tom, aby Angličané opustili Francii? Nezasahuje nám tady někdo do našich dějin pod pláštíkem příhodných zjevení? Je totiž pozoruhodné, že hlasy začaly nabádat k vyhnání Angličanů ze země právě v té chvíli, kdy Angličané byly oslabeni svými vnitřními rozpory mezi vysokou šlechtou v Anglii, takže anglickým vojskům ve Francii chyběly posily i zásobování. A právě v této chvíli hlasy „vyženou“ na scénu jakousi venkovskou dívku, aby Francii zachránila, když celé čtyři roky předtím se omezovaly jen na všeobecně mravní poučky. Čekaly snad hlasy na ten nejvhodnější okamžik?

Nebo byla všechny ta zjevení jen psychickou poruchou? Známý český psychiatr Vladimír Vondráček usuzuje na epileptické vize, hlavně proto, že svatí přicházeli, aniž je Jana volala. A naopak, když potřebovala, aby jí poradili, tak se neobjevili, a nakonec ji ponechali jejímu bídnému konci. I když je slyšení „hlasů“ obecně považováno za projev schizofrenie, dr. Vondráček tuto možnost vidí jako nepravděpodobnou, protože zde chybí další průvodní schizofrenické symptomy. Je přitom možné, že psychicky narušená dívka byla pro nějakou cizí entitu snadnou kořistí? Nebo se Jana nevědomky napojila na nějaké informační pole a jednala podle toho, co se od něj dozvěděla?

To pochopitelně zůstane tajemstvím. Nakonec tomu, co se jí přihodilo, nerozuměla ani ona sama, natož my, téměř o šest století později. Pozoruhodná je však ještě jedna okolnost fenoménu Jana z Arku. Současný muzikál na toto téma své diváky a posluchače oslovuje svojí výjimečnou sugestivností. I když se tvůrci přiznávají, že historické okolnosti poněkud poupravili, to hlavní zůstává – osudovost, nadšení, odhodlání, zrada a nakonec věčná sláva. Podařilo se snad nakonec autorům při práci na muzikálu proniknout někam hlouběji pod základní historický příběh, do světa mystických zjevení a svatých hlasů, do skutečného světa Jany z Arku a divákům tyto zážitky zprostředkovat? Ohlas a úspěšnost tohoto díla by skoro i napovídal, že ano.

Jana z Arku v datech

6. 1. 1412 – narozena v Domrémy-La-Pucelle

léto 1424 – první zjevení svatých

13. 5. 1428 – vypravila se do Vaucouleur, aby se svému strýci svěřila se svým posláním, následně přijetí u tamějšího vojenského velitele Roberta de Boudricourt

23. 2. 1429 – vypravena Boudricourtem s malým průvodem za králem do Chinonu

6. 3. 1429 – příjezd do Chinonu, následně dostává od krále vojsko

29. 4. 1429 – osvobození Orléansu

18. 6. 1429 – vítězství u Pataye

29. 6. 1429 – dobytí anglických pevností na Loiře

17. 7. 1429 – korunovace v Remeši

8. 9. 1429 – raněna při tažení na Paříž

23. 5. 1430 – zradou zajata při dobývání Compiegne burgundským vojskem

září 1430 – prodána Angličanům za 10 000 franků

prosinec 1430 – převezena do Rouenu, obviněna z kacířství a čarodějnictví

24. 5. 1431 – odsouzena k trestu smrti upálením

30. 5. 1431 – upálena na náměstí Vieux Marché v Rouenu, podle pověsti z hranice vyletěla bílá holubice, rodina následně žádá o revizi procesu

1435 – kapitulace Burgunďanů

1436 – Angličané vyhnáni z Paříže

1437 – definitivně rozhodnuto o revizi procesu, Jana z Arku prohlášena za nevinnou

1456 - rehabilitována katolickou církví

1460 – osvobozena Normandie

1453 – osvobozeno poslední francouzské území – Gaskoňsko

1894 – Jana z Arku blahoslavena

1920 – prohlášena za svatou