je zakreslena na akkadském pečetním válečku starém zhruba 4 500 let. Jsou na něm zakresleny všechny planety naší slunečné soustavy, dokonce ve správném poměru velikosti, a to včetně Pluta nacházejícího se daleko za periferií naší sluneční soustavy.
Již r.1857 objevil Karl Burgsch na víku sarkofágu jednoho hrobu v egyptských Thébách hvězdnou mapu, na které jsou zakresleny všechny planety, vč. Pluta, který byla objevena až o 73 let později.
Mezopotamský příběh stvoření líčí rozpad planety Tiamat (Faethonu). Větší část původní mateřské planety potom bloudila sluneční soustavou, dokud se dráhy planet opět nestabilizovaly: vznikla Země. Toto bloudění naprogramovalo různé přiblížení planet: Země a Marsu, Marsu a Venuše, Země a Venuše a také další s Merkurem a s Jupiterem.
Václav Pavlík
zdroj: Hans-Joachim Zillmer: Omyly v dějinách Země