Za první prokazatelně doložené obeplutí v historické době se považuje cesta fénických mořeplavců, kteří ji vykonali na pokyn egyptského faraóna jménem Neko II. (alias Vehemibre 610 – 595 př. n. l.), který patřil k 26. dynastii se sídlem v Sajích (Sais, dnešní Sá el- Hagar, tzv. období sajské renesance). Jeho hlavním záměrem bylo vylepšit starou do legendárního Puntu, který pravděpodobně ležel někde na pobřeží dnešního Súdánu nebo Eritreje. Egypt z něj pravidelně dovážel zlato, kadidlo, myrhu, koření, ebenové dřevo, levhartí kožešiny, slonovinu, pštrosí vejce a dokonce i živé opice a žirafy. Výchozím přístavem těchto cest byl přístav na rudomořském pobřeží Egypta, dnes zvaný Marsá Gawáis (řecky Filoteras), cca 20 km od letoviska Safágy, do kterého se účastníci výpravy dostávali po souši, přes horské údolí Wádí Hammámát ve Východní (Arabské) poušti, což bylo komplikované, zdlouhavé a někdy i vyloženě nebezpečné.
Proto se Neko II. rozhodl nechat prokopat průplav spojující Středozemní a Rudé moře (dnes tuto funkci plní Suezský průplav), a to přes Nil. . Neko II. ho nazýval Východním průplavem a v letech 608 – 607 př. n. l. na něm pracovalo až 12.000 lidí. Záměr se podařilo a kýžená vodní cesta byla skutečně vybudována. Tím se zpřístupnil i Sinajský poloostrov (naleziště mědi, tyrkysu a dalších polodrahokamů) a bylo možné rovnou z Egypta vyplouvat do Akabského zálivu i do Puntu. Východní průplav začínal u města Zakázík (dnešní název) na pelusijském rameni Nilu a přes Wádí Tumílát a křižovatku karavanních cest PerTem (čili Sídlo boha Atuma, dnešní Tell el-Maschúta, cca 20 km západně od Ismáílíje), končil ve Velkém hořkém jezeře. Otevřela se tak i cesta dále na jih do dosud neznámých krajů. Tuto cestu, která se uskutečnila pravděpodobně v letech 606 – 604 př. n. l., popsal Hérodotos o cca 150 let později, když se o ní dozvěděl při své návštěvě Egypta kolem roku 450 př. n. l. Féničtí mořeplavci při ní obepluli celou Afriku a do Egypta se vrátili přes Gibraltar. Nedostatek potravin na cestě řešili tak, že cestou jednou na příhodném místě zaseli obilí, počkali si na úrodu a pokračovali dál.
JL
2025 ©