Dnes u nás nepříliš známý jihodalmátský ostrov Lopud, který měří jenom něco málo přes čtyři čtvereční kilometry, patřil za první republiky mezi oblíbená prominentní letoviska. Byl dokonce tak populární, že se po něm jmenuje jeden lázeňský dům v Mariánských lázních. Nyní je doménou dětí, jejich matek, prarodičů a penzistů. Otcům rodin a mládeži se zdejší pobyt asi nezdá dost dobrodružný a nebezpečný. I když se tam utopil Viktor Dyk. Což je, mimochodem, asi také nejvýznamnější zdejší událost vůbec. Stalo se tak na idylické pláži s podivným jménem Šunj
Pravdou je, že maličký ostrůvek Lopud, má celkem bohatou a dlouhou historii. Dokumentuje ji ostrovní muzeum provozované místním farářem a nejstarší místní nálezy pocházejí ze starého Řecka. Plynule na ně navazují Římané a dubrovnický patriciát. Kapitáni nesčetných lodí na ostrov dokonce přiváželi kameny z Egypta, snad dokonce přímo z tamních pyramid a chrámů – sloužily jejich lodím jako zátěž. Čilý cestovní ruch tu vládne dodnes. Kromě smrti Viktora Dyka je druhou nejvýznamnější místní událostí právě ztroskotání jistého urozeného šlechtice při návratu z křížové výpravy.
Stalo se právě na pláži, které se dnes na památku této události říká Šunj. Onen urozený křižák totiž jakéhosi Saracéna připravil o štít, na němž byl zobrazen člověk požíraný (nebo vyvrhovaný?) velkým (mořským?) hadem – starochorvatsky šunjem. Ve chvíli nejtěžší se křižák pomodlil k Panně Marii a ta ho zachránila. Křižákovi se podařilo doplavat na malebnou písčitou pláž i s ukořistěným štítem. Byl to opravdu malý zázrak, protože jinak byla všude kolem jen rozeklaná skaliska. Lopud je totiž stejně jako všechny ostatní ostrovy Elafitského souostroví vulkanického původu a ostré hrany skal nedokáže ohladit ani neustálý příboj. Vděčný křižák nechal na památku svého zázračného zachránění postavit kapli, kde se dnes nachází snad největší mariánský oltář v celém Středomoří. Měří 5 x 7 metrů a je asi zdejší největší pozoruhodností.
Elafitské, „po našem“ Jelení ostrovy zachránily život ještě jednomu křižákovi, a podstatně urozenějšímu – Richardu Lví Srdce. Spásný příboj ho ale nevynesl na Šunj, ale na ostrov Locrum. Při vyhlídkové plavbě na Locrum, která z Dubrovníku trvá necelou čtvrhodinku, se zdá přímo vyloučené, aby ve zdejších vodách někdo ztroskotal anebo se dokonce utopil. Zvláště pak Šunj, kde je možné jít několik desítek metrů daleko od břehu a neztratit pevnou půdu pod nohama, se přímo doporučuje rodinám i s těmi nejmenšími dětmi. Přesto tato pláž nejen zachraňuje trosečníky.
V naučné encyklopedii se píše, že Viktor Dyk, kterému bylo v době jeho pobytu na Lopudu padesát čtyři let, zemřel na srdeční mrtvici, která ho postihla právě když se koupal v moři. Těžko by si však pro dovolenou hledal idyličtější a bezpečnější místo a básníkovi nemohlo na ostrově nic hrozit. Přesto rok před svou smrtí skládá doslova jasnovidnou báseň Soumrak u moře, kde doslova píše: „Devátá vlna smete, s čím osm hrálo si, devátá vlna nese, však živé nenosí, devátá vlna zavře mdlá ústa navěky. A upíráš své oči na moře bezděky. Tmí se a odkudsi z hlubin nějaký osud tě volá…“
Šílená předtucha? Nebo počátek plánu? Srdeční mrtvice nepřichází obvykle bez varování. Pociťoval snad básník již delší dobu obtíže, o nichž si nedělal žádné iluze? Dojel si na Lopud a k moři vědomě pro smrt? I když je Lopud opravdu mírný a přívětivý ostrov, cesta na pláž Šunj patří k těm obtížnějším. Na ostrově je totiž jen jediný přístav a možnosti ubytování, a to na druhé straně ostrova. Cestou na Šunj je třeba překonat vyvýšený střed ostrova, protože obejít ostrov po pláži kvůli skaliskům nelze. Pro kardiaka mohla být tato cesta namáhavá už sama o sobě. Srdce o sobě dává opět vědět. Je 14. května. Přes den už je horko, zvláště na slunci. Cesta z kopce dolů je snazší, moře je na dohled a volá… Raději umřít v jeho náručí než někde na kopci při zpáteční cestě nebo vůbec někde jinde. Voda je však ještě květnově studená – poslední dílek vražedné skládačky? Nemocné srdce už takovou zátěž nevydrželo a moře je milosrdné…
Jitka Lenková
2025 ©